Dědictví a dědické právo

Dědické řízení po našich rodinných příslušnících patří ke smutným stránkám života a často bývá spojeno s velkým stresem nebo emocemi. Jsem připravena Vám poskytnout pomoc a zastoupení, pakliže se stanete účastníkem dědického řízení.

Dědické řízení probíhá před notářem jako soudním komisařem určeným okresním (v Praze obvodním) soudem, v jehož obvodu měl zůstavitel poslední bydliště. U většiny dědických řízení je přítomnost advokáta pravděpodobně nadbytečná, ale stále více a více se objevují případy, kdy zastupování dědice advokátem je zcela nezbytné.

Obzvlášť složité případy nastávají v okamžiku, kdy je dědiců více a nemohou se dohodnout na rozdělení dědictví, zvláště za situace, kdy smrt přijde náhle a zemřelý nepamatoval na napsání své poslední vůle. Dochází k rodinným soubojům, které obnovují dávno zapomenuté spory a rodinné křivdy. Nebo naopak zemřelý na sepsání poslední vůle pamatoval, ale – ať již vědomě či nevědomě – v takové poslední vůli Vás opomněl jmenovat a majetek odkázal mnohem vzdálenějším příbuzným či pouhým známým.

Někdy také takováto poslední vůle nebývá zcela jednoznačná, určitá, srozumitelná, mohou být nejasné až podezřelé i okolnosti, za jakých se sepisovala. Může se Vám dokonce stát, že Vás Váš vlastní otec či matka výslovně ve svém posledním pořízení vydědí, tedy vyloučí z možnosti po nich dědit, a to z důvodů často nepravdivých či zkreslených. Pak se otevírá prostor k prosazení svého práva na dědictví. Pokud neznáte svá práva či je neumíte prosadit, může se Vám snadno stát, že zkušenější či informovanější dědic, často zastoupený advokátem, získá na Váš úkor nezaslouženou majetkovou výhodu, což je zbytečné. Mnoha takovým situacím lze čelit a ráda Vám poskytnu své služby a pomoc na tomto poli.

Ne všichni odcházíme z tohoto světa jako majetní. Může se stát, že náš příbuzný byl chudý a nezbude po něm z právního hlediska téměř nic, pak si ale musíme dát o to větší pozor: musíme si ohlídat, aby dědictví nebylo zatíženo naopak nepěkným dluhem, například na platbách sociálního, důchodového a zdravotního pojištění, vůči svým obchodním partnerům, za poplatky na bydlení, telefon, pobyt v nemocnici apod. V takovém případě může nastat situace, že od svého předka „zdědíte“ povinnost uhradit dluh i nad rozsah skutečně nabytého dědictví. Dědic se přesto může bránit. Kromě základní možnosti, kdy dědictví odmítne, může například požádat včas o takzvaný soupis pozůstalosti. Je však třeba, aby o těchto možnostech věděl a znal jejich přesný smysl.

Závěť

Občanský zákoník stanoví, že vůle zůstavitele (zemřelého) má být stěžejním kritériem posuzování pořízení pro případ smrti, tak aby zůstavitel měl za svého života možnost skutečně rozhodnout, co se stane s jeho majetkem po smrti.

Advokát Vám může pomoci se rozhodnout, jakou právní formu dát tomuto svému rozhodování či pomoci s vyhotovením takovéhoto pořízení pro případ Vaší smrti.

Nejvyšší právní sílu v dědickém řízení má závěť, tedy „poslední vůle“ zůstavitele (tj. zemřelého). Vedle závěti zná občanský zákoník ještě dědickou smlouvu nebo odkaz. Pokud neexistuje závěť nebo jiné pořízení pro případ smrti, nebo do ní nebyl zahrnut veškerý majetek, přichází ke slovu dědění ze zákona. Preferováni jsou přímí potomci a manžel(ka). Ale nehledě na obsah závěti musí dostat svůj „povinný díl“ takzvaní nepominutelní dědicové, tedy potomci zůstavitele. Nezletilý potomek má právo na tři čtvrtiny podílu, který by dostal při dědění ze zákona (pokud by neexistovala závěť). Zletilý potomek má nově nárok jen na čtvrtinu zákonného dědického podílu.

Závěť musí mít písemnou formu (kromě zákonem stanovených výjimek týkajících se například války či živelné pohromy). Zákon však obecně nevyžaduje pro platnost závěti formu notářského zápisu, ačkoliv se jedná o variantu doporučeníhodnou.

Existují tři typy závěti, a to:

1. ZÁVĚŤ HOLOGRAFNÍ – zůstavitel vlastnoručně napíše, opatří datem a podepíše (bez notáře i dalších svědků)
2. ZÁVĚŤ ALOGRAFNÍ – sepsaná osobou odlišnou od zůstavitele, podepsaná vlastnoručně zůstavitelem před dvěma současně přítomnými svědky,
3. ZÁVĚŤ SEPSANÁ FORMOU NOTÁŘSKÉHO ZÁPISU

Když neexistuje závěť (nebo dědická smlouva), nebo se netýká veškerého majetku, přichází ke slovu dědění ze zákona. Občanský zákoník dělí okruh potenciálních dědiců do šesti dědických tříd.

Přednost mají děti zůstavitele a jeho manžel, kteří patří do tzv první dědické třídy a dědí každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Manželovi náleží vždy nejméně polovina pozůstalosti. Nedědí-li příslušníci jedné skupiny, přechází dědictví na skupinu následující. Cílem je, aby majetek zůstal pokud možno v okruhu zůstavitelových nejbližších a jen zcela výjimečně jej zdědil stát.

Zůstavitel ale může některé z potomků vydědit a připravit jej tedy o povinný díl, který by mu jinak náležel ze zákona.

Vydědění je možné jen při splnění alespoň jednoho ze zákonem stanovených důvodů:

1. potomek neposkytl pomoc ve stáří,
2. neprojevuje o příbuzného opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
3. byl odsouzen k trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin, spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
4. vede trvale nezřízený život,
5. je nezpůsobilý dědit a proto je z dědického práva vyloučen, nebo
6. je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.

Neváhejte mě kontaktovat, pokud i Vy budete potřebovat poradit nebo zastoupit v dědickém řízení.